Sestřenice ze Sibiře 

Bylo to někdy na podzim. Páníček s paničkou vzali takovou velkou plastovou bednu, pohladili mě a ségru a s potutelným úsměvem odjeli. Na tu bednu už jsem se s podezřením dívala předtím, vůbec jsem nechápala účel a smysl proč je u nás v domečku. Ségra také nevěděla. Řekla něco o tom, že nám jistojistě jedou obstarat nějaké dobré papání. Mně se to moc nezdálo a s napětím jsem čekala jejich návrat. Asi budu detektiv, můj instinkt mne nezklamal. Přivezli za nějakou dobu bednu zpátky, otevřeli ji a .....já se lekla víc, než když jsem viděla poprvé ségru Yessii. Přivezli malé chlupaté klubíčko, takové mourovaté, které hrozně mňoukalo a sekalo drápky. Vyndali ven tu potvoru a řekli to je vaše sestřenice a jmenuje se Merlina. Hned jsem se ptala: "Odkud to je? Jak tu bude dlouho? V domečku máme plno a přistýlku nemáme! Ve sklepě máme naložené kysané zelí, tam bydlet také nemůže!" Pořád něco mňoukala a rozumět tomu nebylo. Psímu jazyku rozumím, ale tomuhle? Ke všemu se ten agresor vůbec ničeho nebál. Já mu hned říkala, kam se smí a kam ne. Kde máme se ségrou hračky. Najednou si vzala tu moji nejoblíbenější a začala si s ní hrát. To už bylo moc! Řekla jsem jí, že takhle ne a postavila se proti ní a vycenila zoubky. Jenže ona? Sekala mě těmi svými pacičkami, ze kterých ji vylézali drápky ostré jako břitva. No hrůza!!! Hned taky zabavila to nejvyšší místo v domácnosti, což je kuchyňský stůl a krb a pořád pokukuje po lustru. Je pořád nenažraná a to jí dávají extra porce masíčka. Vstává ráno v šest a to kousne páníčka nebo paničku do nohy a tzn., že má hlad. Vlastně nepotřebujeme nyní budík. No a pak se celé dopoledne rveme a kočkujeme. Je to těžký soupeř, to musím uznat. Někdy jí dám kravatu a povalím na podlahu. Jenže to je okamžik a ve druhém okamžiku už je někde na tom krbu, jak to dělá nevím. Prostě je a najednou tam není. Páníček říkal, že by na ni mohl demonstrovat kvantovou mechaniku. Co to je nevím, ale asi to je chlupaté. Už jsem se naučila tu jejich mluvu. Vykládala pořád o obrovských zasněžených pláních, kterým říkala platě běloje, mlhách nad obrovskými řekami, kterým říkala tuman. Nakonec jsme to se ségrou nevydrželi. Když všichni spali pustili jsme PC a hledali a hledali. Pomohla nám i AI. Nakonec jsme jí demaskovali. No pěkná sestřenice. Pochází ze Sibiře. Od řeky Ussuri. Prostě obrovská sibiřská kočka. Pořád roste. Jmenuje se Merlina Kočičková-Hrozná a je naše! No a tak jsme tady už tři.