O malé Íze

Narodila jsem se v maringotce u takových divných lidí v kožených bundách z Turecka ověšených zlatými řetězy, se kterými jsem potom jen jezdila v té maringotce sem a tam. Prostě italský typ. Oni mě zavřeli už jako štěňátko do klece a brali mě s sebou tam, kde právě pracovali. Když jsem je při práci pozorovala, tak jsem zjistila, že prodávají buřty na poutích. A taky mé sourozence. K jídlu mi dávali pribináček, na to si pamatuji. Byla jsem od něho pořád umazaná. Sourozence jsem viděla jen přes tu mříž, hrát jsem si s nimi nemohla a pak se stalo něco na co si moc nepamatuji, ale jakmile od té doby vidím pejska, tak musím štěkat, vrčet a nadávat. Byla jsem ještě hodně maličká a zrovna jsme byli v Budějovicích. Maringotky stály na takovém hřišti a já byla celý den mezi lidmi na takovém velikém místě, kterému říkali Země Živitelka. Byla jsem celý den v kleci a pozorovala jsem, jak se prodávají buřty a langoše. Také se tam čepovalo něco do kelímků a ti lidé, co to pili, pak mluvili nějaké nesmysly. Dostala jsem pribináček, odpoledne mě naložili do auta a zase zpátky do maringotky. A tam na tom hřišti, kde stála maringotka jsem je uviděla. Páníček a panička. Byla jsem za celý den hrozně utahaná, ale hned jsem se k páníčkovi rozeběhla. Něco mne k němu táhlo. Skočila jsem mu do dlaní a olízla je. Jen jsem slyšela, jak řekl… to není možné… a potom ještě… podívej se, to je regulérní množírna. Co je množírna jsem nevěděla, ale sestřiček a bratříčků jsem v těch pojízdných domech měla opravdu hodně. Páníček mě zvedl ze země a dal mě na hruď a já najednou byla šťastná. Bylo to poprvé, co mě takhle někdo vzal do dlaní a klidně a mile na mě mluvil. Slyšela jsem ho, jak jen říká paničce: "Tak tuhle princeznu těm šejdířům tady nenechám! Dej těm podvodníkům za ni, co budou chtít a už je nechci vidět!" Už mě z těch rukou nedal. Nasedli jsme do auta a já na páníčkovi usnula. Spala jsem a spala a bylo mi dobře. Najednou jsem se probrala v nějakém domečku. Pořádně jsem se rozhlédla a ustrnula. Naproti mně byl čert. Velikánský chlupatý čert, jistě z opravdického pekla. Vytřeštěně jsem hledala úkryt v náručí páníčka, ale chlupatý čert se ke mně naklonil a klidně mě olízl. A tak já poznala svoji starší ségru lagoťačku. Yessie je velká, chlupatá, krásná, milá pohodářka a má mě ráda. Páníček s paničkou se nejprve moc báli, aby mi neublížila, zvláště když jsem byla malinké štěňátko. Pak jednou přišel páníček domů a viděl, že spinkám se ségrou v jednom pelíšku a ona má na mně položenou tlapku. A bylo vyřízeno. Od té doby jsem se ségrou pořád a je nám spolu dobře. Někdy přijdou na návštěvu i lidská štěňátka Martínek, Adámek a Vašík. No, a to je potom rodeo. Moc se na ně vždy se ségrou těšíme a máme připravené hračky. Nejradši jsme, když tu jsou s námi přes noc. Teď to nejdůležitější! Už brzy se všichni z Plzně stěhujeme do krásné vesničky Štipoklasy u Plánice. Tam kromě jiného bude i naše chovná stanice Izy Ranch a já Íza budu dělat managera. Dmu se pýchou. Ranchmanagera…to zní krásně, že? Mám za úkol občas na stránkách něco důležitého okomentovat v mém okénku. Páníček říká, že jsem chytřejší než polovina Úřadu vlády. Tak na to se těším.

Teta Íza